Jaro v Parku v Kochánkách patřilo plochodrážníkům

Netradičně v neděli 12. května jsme se sešli v Kocháneckém Parku Františka Šťastného, abychom vzpomenuli stoleté výročí narození pardubické plochodrážní legendy pana Miloslava Špinky. O strom v Parku se podělil se svým synem Milanem, mistrem a několikanásobným vicemistrem světa na ledové ploché dráze. Od zmíněné neděle má v Parku svůj strom i Jiří Štancl dvojnásobný vicemistr světa na dlouhé ploché dráze a dvacetinásobný mistr republiky. Svůj strom má i Jan Verner. Společně s ním jsme vzpomněli na jeho bratra Václava, který by oslavil v těch dnes svoji sedmdesátku. A nakonec to nejsmutnější, a sice vzpomínka na Mílu Vernera, který odešel koncem minulého roku. Míla spoluzakládal Park Františka Šťastného. Jeho osobnost garantovala smysluplnost tohoto projektu. To nepřipomínáme jeho další nesporné zásluhy na poli sportovním, jeho dlouhé a úspěšné působení v plochodrážní komisi FIM, či zásluhy o obnovení Autoklubu ČR po Listopadu. Míla je v Parku pořád přítomen nejen jmenovkou na kameni u svého stromu. Tak to cítí mnozí z těch, kteří ho dobře znali a jsou pravidelnými návštěvníky a spolutvůrci vždy vzácné atmosféry v Parku. Tentokrát pravda trochu smutné, ale důstojné. Tak snad příště bude veseleji…

Zobrazit celou galerii

O Parku Františka Šťastného

Posláním parku Františka Šťastného v Kochánkách nad Jizerou je uchovat památku tohoto legendárního motocyklového závodníka a zdejšího rodáka, a zároveň přiblížit bohatou historii českého motocyklového sportu i mladším generacím. Otevření parku 12. října 2014 byla přítomna řada známých osobností motocyklového sportu, bývalých závodníků a novinářů. Slavnostní přestřižení nezbytné pásky provedla vdova po Františku Šťastném paní Jarmila. Součástí slavnosti bylo i vysazení několika stromů věnovaných významným závodníkům.

Motocyklový sport patřil historicky k nejúspěšnějším sportovním odvětvím v Československu. I když obnáší několik disciplín, lze objektivně konstatovat, že počtem získaných titulů mistra a vicemistra světa či Evropy se může směle poměřovat i s našimi tradičně úspěšnými olympijskými sporty, jako je sportovní gymnastika nebo lehká atletika. Jeho význam byl o to větší, že prokazoval nejen sportovní vyspělost a technické dovednosti motocyklistů, ale jejich prostřednictvím dokazoval světu vysokou úroveň tehdejšího československého motocyklového průmyslu. A tak se zcela logicky zrodil nápad zřídit pod „patronací“ Františka Šťastného pietní místo i ostatním, neméně zasloužilým reprezentantům naší vlasti. Tak vznikla v roce 2016 Fontána borců.

Park Františka Šťastného i Fontána borců se zrodily spontánně jako soukromá iniciativa ze soukromých prostředků, bez finančního přispění žádné instituce. Park mohl vzniknout díky vstřícnosti a pochopení vedení obce Kochánky, významná je i podpora Svazu závodníků veteránů při Autoklubu české republiky a pomohla i řada přátel.

Park Františka Šťastného je zajímavým místem pro vyznavače motoristického sportu a jeho historie, ale s radostí přivítáme každého, kdo hledá klidné a příjemné prostředí k zastavení či odpočinku.

František Šťastný

*1927   †2000

Je vůbec možné stručně pojmout osudy člověka a závodníka Františka Šťastného, skutečné legendy světového silničního motocyklového sportu? Bude poctivé předem přiznat, že nikoliv. Samotný, i jen velmi stručný přehled jeho sportovních úspěchů, by možná někoho nudil. Tak nezbývá, než vybrat několik charakteristických rysů této výjimečné osobnosti.

Vztah k rodišti bývá většinou formován vzpomínkami na dětství. A Kochánky nad Jizerou jsou místem šťastného dětství Františka Šťastného, ke kterému se často vracel a hrdě je připomínal. Kochánky byly místem jeho prvních her a probouzející se soutěživosti, ctižádosti a lásky ke sportu. Tu začal uplatňovat nejprve na kole a dosažené výsledky mu dodávaly chuť se dále zlepšovat. Stejné to bylo i později v sedle motocyklu. Nepolevit a nenechat se odradit. Ta houževnatost a síla se znovu zvednout, nenechat se zlomit a překonat bolest, přečkat dlouhé týdny léčení četných zranění, ta mu dávala energii se znovu a znovu vracet. To byla ta Františkova dominantní vlastnost, která ho dovedla dál než ostatní. Ale také talent. Byl by jistě dobrým cyklistou, možná i hokejistou, protože na bruslích mu to šlo také. Ale naštěstí se potkal s motocykly, pro které měl talentu nejvíc. Ten spočíval v mimořádné jezdecké paměti. Dokázal si rychle a komplexně zapamatovat trať, včas rozeznat její záludnosti a přesně si ji zafixovat do paměti. Předem si v hlavě připravil celý ten „jízdní program“, sled zatáček, stopu a místa pro brzdění. Pak už jen nadávkoval odvahu. Pravda někdy jí bylo moc a přišel pád. Častěji ale příčina pádu byla závada na stroji nebo olejová skvrna na dráze. Jindy bylo odvahy přiměřeně, ale pořád více, než u těch ostatních. Pokud chtěl uspět, musel víc riskovat, protože jeho soupeři měli často rychlejší motocykl.

V roce 1961 se stal vicemistrem světa ve třistapadesátkách na Jawě. Vkrádá se kacířská otázka, jak by to dopadlo, kdyby Gary Hocking jel na Jawě a František Šťastný na jeho MV Agustě. Pravděpodobně nijak, protože další Františkovou výraznou vlastností byla věrnost. A věrnost značce Jawa byla pro něj důležitá, i když samotnou Jawou nedoceněná. Pravděpodobně k jeho škodě, protože nabídky od Hondy nebo MV Agusty dostal. Chtěl ale reprezentovat nejen Československo jako stát, ale i jako zemi s vyspělým motocyklovým průmyslem. Možná větším úspěchem než druhé místo na světě, bylo vystoupení Františka Šťastného na legendární Tourist Trophy. Na nejslavnějším, ale také nejtěžším okruhu na světě. Startoval na něm devětkrát a přivezl si celkem devět replik Merkura. Osm stříbrných a jednu bronzovou. V roce 1962 a 1963 vystoupil dokonce na stupně vítězů. Být třetí v TT, to byla vstupenka na motocyklový Olymp špalírem těch nejlepších jezdců světa. Od těch dob byl „Frankie Stastny“ pojem.

Další neoddělitelnou součástí osobnosti Františka Šťastného byl jeho humor. Ať už to bylo „cyklolyžo“ sestrojené spolu s Olegem Rubošem, nebo jeho nevyčerpatelná zásoba svérázně interpretovaných historek. Jeden čas „oživil“ sportovní motoristické přenosy Československé televize coby komentátor, a i tam byl jeho smysl pro humor znát. Humor ho neopouštěl ani ve chvílích, když se bolestí připomínaly staré rány a těžko se pohyboval. Je třeba připomenout jeho ženu Jarmilu, vynikající rychlobruslařku, která nesla statečně svůj osud manželky závodníka, osud plný strachu a obav. František Šťastný nebyl jen vynikajícím závodníkem a skvělým „parťákem“, ale byl i příkladem pro mnoho kluků, a nejen v našich končinách. Kolik z nich si asi přálo jezdit jednou jako Franta Šťastný? A být klukovským idolem, to je asi role nejkrásnější. Díky za ní Františku…

Bilance nejvýraznějších úspěchů Františka Šťastného:

Celkové umístění v mistrovství světa silničních motocyklů třídy do 350 cm³ (Jawa):
2. místo (1961), 4. místo (1960, 1962, 1963, 1966), 5. místo (1965)

Celkové umístění v mistrovství světa silničních motocyklů třídy do 500 cm³ (Jawa):
4. místo (1966), 9. místo (1962)

Tourist Trophy:
3. místo Jawa 350 (1962, 1963), 4. místo ČZ 250 (1966), 5. místo Jawa 350 (1961), ČZ 250 (1965), Jawa 500 (1966), 8. místo Jawa 250 (1969), 9. místo Jawa 350 (1966), 12. místo Jawa 250 (1957).

Vítězství ve Velkých cenách:
VC Rakouska Jawa 350 (1960, 1962), VC NDR Jawa 500 (1966), VC Jadranu Jawa 350 a 500 (1956), Jawa 250, 350 a 500 (1958, 1962), VC NSR Jawa 350 (1961), VC Ulsteru Jawa 350 (1965), VC Švédska Jawa 350 (1961), VC SSSR Jawa 350 (1959), VC Indonésie Jawa 250, 350 a 500 (1961), VC Československa (Brno) Jawa 250 (1954, 1960) Jawa 350 (1954, 1956, 1958 – 1961), Jawa 500 (1962)

Bilance nejvážnějších zranění Františka Šťastného:
1946 – cyklistický benátecký okruh – naštípnutý loket
1948 – první ročník cyklistického Závodu míru – pád při dojezdu – bezvědomí 18 minut
1948 – motocyklové závody Jičín – úraz krční páteře, luxace kolenního kloubu
1950 – motocyklové závody Liberec – luxace ramenního kloubu a kotníku
1954 – motocyklová VC NDR – luxace kolenního kloubu (pád po střetnutí se psem)
1957 –  motocyklové závody Vídeň – zranění ledviny, zlomenina tří žeber, luxace kyčle a  kotníku                                                                                                                                                              1959 – Královehradecký okruh – otevřená zlomenina ruky, luxace obou kolen, bezvědomí
1962 – motocyklová VC Rakouska – luxace klíční kosti a kolena
1963 – motocyklové závody  Jičín – tříštivá zlomenina holenní kosti (8x), zlomenina čtyř žeber, luxace kolena, zhmožděnina ledviny, bezvědomí 40 minut
1964 – motocyklová VC NSR – tříštivá zlomenina holenní kosti (6x), luxace ramene
1966 – motocyklová VC Anglie – luxace obou kolen a kotníku, bezvědomí 180 minut
1970 – motocyklové závody Hořice – zlomenina bederního obratle, zhmožděnina ledviny, bezvědomí 30 minut