Z PARKU
80. let od příchodu úspěšné poválečné techniky
V sobotu 11. října 2025 jsme se sešli v Parku Františka Šťastného v Kochánkách, abychom tradičně uctili památku motocyklových závodníků a připomněli si doby, kdy motorismus patřil k nejúspěšnějším sportům v Československu. Tentokrát jsme vzpomínky rozšířili o techniku, která přispěla k výrazným úspěchům motocyklového sportu v letech těsně po druhé světové válce. Připomněli jsme si osmdesátileté výročí od příchodu slavného Péráka reprezentovaného nejen značkou Jawa, ale objektivně i značkou ČZ, minimálně stejně úspěšnou. Vrátili jsme se do historie k tvůrcům tohoto fenoménu Josefu Josífovi a Dr. Jaroslavu Frejovi. V případě ČZ ke skupině konstruktérů okolo Jaroslava Kocha. Do roku 1954, kdy se začalo závodit na nových typech motocyklů s kyvnou vidlicí, posbíraly stroje Jawa a ČZ dvě vítězství v Mezinárodní trofeji na Šestidenní v letech 1947 a 1952 a dvě druhá místa v letech 1949 a 1953. Nutno připomenout, že Šestidenní v letech 1950 a 1951 byly rozhodnutím strany bez naší účasti. Strakonická ČZ sklízela kromě podílu na úspěších v Mezinárodní trofeji i cenná umístění v soutěži o Stříbrnou vázu. Vzácnou trofej získala v letech 1947, 1949, 1952 a 1953. Kromě toho zvítězila v prestižní Skotské soutěži v roce 1949. Stroje ČZ si odvezly zlaté věnce i z historicky prvního motokrosu u nás, z Terénu sv. Petra ve Stříbře v roce 1948. Na úspěších Jawy se podíleli především Richard Dusil, Václav Stanislav, Antonín Vitvar, Jiří Kubeš, Saša Klimt a další, včetně Švýcarů a Nizozemců. Strakonickou značku proslavili Čeněk Kohlíček, Emanuel Marha, Josef Paštika, František Bláha, Jaroslav Pudil a mnoho dalších.
Nebylo nás tentokrát moc. Volné termíny pro veteránské akce se hledají těžko, mnohé odradilo i počasí, ale primární účel obejít park s více jak stovkou jmen na štítcích, mezi nimiž je řada mistrů a vicemistrů světa a poklonit se jejich památce byl splněn.
Výročí úmrtí Františka Šťastného
V sobotu 17. Května 2025 jsme se sešli v Parku, abychom uctili památku Františka Šťastného u příležitosti 25. výročí úmrtí toho výjimečného závodníka a zároveň i památku dalších motocyklistů, které Park připomíná. V současnosti je to více jak stovka jmen, mezi nimiž je řada mistrů a vicemistrů světa a Evropy. Po tiché pietě došlo k rozšíření Aleje mistrů o dva stromy, které symbolicky osobně přijali Jiří Stodůlka a Aleš Dryml. První byl skvělým motokrosařem, v roce 1969 na 4. místě celkové klasifikace MS v motokrosu třídy do 250 cm2 a vítěz dvou Velkých Cen. Ve své soutěžní kariéře startoval pětkrát na Šestidenní, v letech 1974, 1977, 1978 získal s československým Trophy týmem titul mistra světa, v letech 1974 a 1976 vyhrál mistrovství Evropy. Aleš Dryml byl skvělým plochodrážníkem s bleskovými starty. Je dvojnásobným vicemistrem světa na dlouhé ploché dráze. V těžké konkurenci německých jezdců, pro něž je long track něco jako národní sport, je to úspěch velmi cenný. Dvakrát stál při Zlaté přilbě v Pardubicích na stupních vítězů těsně pod vrcholem. Jeho velkou zásluhou je, že k ploché dráze přivedl oba své syny Aleše a Lukáše. Mladší Lukáš se stal světovým juniorským šampiónem a historicky nejúspěšnějším účastníkem plochodrážního mistrovství světa.
Na vzpomínkové akci jako vždy nechyběl doyen naší komunity pan Miloslav Souček, stejně tak paní Ludmila Faltová, Josef Verner, Vítězslav Lajbner a řada dalších hostů, včetně ředitele Nadace policistů a hasičů pana Vlastimila Kašpara. Klub závodníků veteránů AKČR reprezentovali jeho předseda pan Evžen Erban a paní Eva Buriánková. Přijela i parta motorkářů z Plzeňska vedená motoristickým novinářem Františkem Gorczycou. Díky všem přítomným a jejich přístupu panovala opět skvělá atmosféra.
O Parku Františka Šťastného
Posláním parku Františka Šťastného v Kochánkách nad Jizerou je uchovat památku tohoto legendárního motocyklového závodníka a zdejšího rodáka, a zároveň přiblížit bohatou historii českého motocyklového sportu i mladším generacím. Otevření parku 12. října 2014 byla přítomna řada známých osobností motocyklového sportu, bývalých závodníků a novinářů. Slavnostní přestřižení nezbytné pásky provedla vdova po Františku Šťastném paní Jarmila. Součástí slavnosti bylo i vysazení několika stromů věnovaných významným závodníkům.
Motocyklový sport patřil historicky k nejúspěšnějším sportovním odvětvím v Československu. I když obnáší několik disciplín, lze objektivně konstatovat, že počtem získaných titulů mistra a vicemistra světa či Evropy se může směle poměřovat i s našimi tradičně úspěšnými olympijskými sporty, jako je sportovní gymnastika nebo lehká atletika. Jeho význam byl o to větší, že prokazoval nejen sportovní vyspělost a technické dovednosti motocyklistů, ale jejich prostřednictvím dokazoval světu vysokou úroveň tehdejšího československého motocyklového průmyslu. A tak se zcela logicky zrodil nápad zřídit pod „patronací“ Františka Šťastného pietní místo i ostatním, neméně zasloužilým reprezentantům naší vlasti. Tak vznikla v roce 2016 Fontána borců.
Park Františka Šťastného i Fontána borců se zrodily spontánně jako soukromá iniciativa ze soukromých prostředků, bez finančního přispění žádné instituce. Park mohl vzniknout díky vstřícnosti a pochopení vedení obce Kochánky, významná je i podpora Svazu závodníků veteránů při Autoklubu české republiky a pomohla i řada přátel.
V Parku FŠ dnes nalezneme více jak stovku jmen českých motocyklových závodníků, která reprezentují celkem 24 titulů mistr světa, 20 titulů mistr Evropy, a téměř dvacítku vicemistrů. Navíc řadu vítězství v jednotlivých závodech a soutěžích.
Park Františka Šťastného je zajímavým místem pro vyznavače motoristického sportu a jeho historie, ale s radostí přivítáme každého, kdo hledá klidné a příjemné prostředí k zastavení či odpočinku.
František Šťastný
*1927 †2000
Je vůbec možné stručně pojmout osudy člověka a závodníka Františka Šťastného, skutečné legendy světového silničního motocyklového sportu? Bude poctivé předem přiznat, že nikoliv. Samotný, i jen velmi stručný přehled jeho sportovních úspěchů, by možná někoho nudil. Tak nezbývá, než vybrat několik charakteristických rysů této výjimečné osobnosti.
Vztah k rodišti bývá většinou formován vzpomínkami na dětství. A Kochánky nad Jizerou jsou místem šťastného dětství Františka Šťastného, ke kterému se často vracel a hrdě je připomínal. Kochánky byly místem jeho prvních her a probouzející se soutěživosti, ctižádosti a lásky ke sportu. Tu začal uplatňovat nejprve na kole a dosažené výsledky mu dodávaly chuť se dále zlepšovat. Stejné to bylo i později v sedle motocyklu. Nepolevit a nenechat se odradit. Ta houževnatost a síla se znovu zvednout, nenechat se zlomit a překonat bolest, přečkat dlouhé týdny léčení četných zranění, ta mu dávala energii se znovu a znovu vracet. To byla ta Františkova dominantní vlastnost, která ho dovedla dál než ostatní. Ale také talent. Byl by jistě dobrým cyklistou, možná i hokejistou, protože na bruslích mu to šlo také. Ale naštěstí se potkal s motocykly, pro které měl talentu nejvíc. Ten spočíval v mimořádné jezdecké paměti. Dokázal si rychle a komplexně zapamatovat trať, včas rozeznat její záludnosti a přesně si ji zafixovat do paměti. Předem si v hlavě připravil celý ten „jízdní program“, sled zatáček, stopu a místa pro brzdění. Pak už jen nadávkoval odvahu. Pravda někdy jí bylo moc a přišel pád. Častěji ale příčina pádu byla závada na stroji nebo olejová skvrna na dráze. Jindy bylo odvahy přiměřeně, ale pořád více, než u těch ostatních. Pokud chtěl uspět, musel víc riskovat, protože jeho soupeři měli často rychlejší motocykl.
V roce 1961 se stal vicemistrem světa ve třistapadesátkách na Jawě. Vkrádá se kacířská otázka, jak by to dopadlo, kdyby Gary Hocking jel na Jawě a František Šťastný na jeho MV Agustě. Pravděpodobně nijak, protože další Františkovou výraznou vlastností byla věrnost. A věrnost značce Jawa byla pro něj důležitá, i když samotnou Jawou nedoceněná. Pravděpodobně k jeho škodě, protože nabídky od Hondy nebo MV Agusty dostal. Chtěl ale reprezentovat nejen Československo jako stát, ale i jako zemi s vyspělým motocyklovým průmyslem. Možná větším úspěchem než druhé místo na světě, bylo vystoupení Františka Šťastného na legendární Tourist Trophy. Na nejslavnějším, ale také nejtěžším okruhu na světě. Startoval na něm devětkrát a přivezl si celkem devět replik Merkura. Osm stříbrných a jednu bronzovou. V roce 1962 a 1963 vystoupil dokonce na stupně vítězů. Být třetí v TT, to byla vstupenka na motocyklový Olymp špalírem těch nejlepších jezdců světa. Od těch dob byl „Frankie Stastny“ pojem.
Další neoddělitelnou součástí osobnosti Františka Šťastného byl jeho humor. Ať už to bylo „cyklolyžo“ sestrojené spolu s Olegem Rubošem, nebo jeho nevyčerpatelná zásoba svérázně interpretovaných historek. Jeden čas „oživil“ sportovní motoristické přenosy Československé televize coby komentátor, a i tam byl jeho smysl pro humor znát. Humor ho neopouštěl ani ve chvílích, když se bolestí připomínaly staré rány a těžko se pohyboval. Je třeba připomenout jeho ženu Jarmilu, vynikající rychlobruslařku, která nesla statečně svůj osud manželky závodníka, osud plný strachu a obav. František Šťastný nebyl jen vynikajícím závodníkem a skvělým „parťákem“, ale byl i příkladem pro mnoho kluků, a nejen v našich končinách. Kolik z nich si asi přálo jezdit jednou jako Franta Šťastný? A být klukovským idolem, to je asi role nejkrásnější. Díky za ní Františku…
Bilance nejvýraznějších úspěchů Františka Šťastného:
Celkové umístění v mistrovství světa silničních motocyklů třídy do 350 cm3 (Jawa):
2. místo (1961), 4. místo (1960, 1962, 1963, 1966), 5. místo (1965)
Celkové umístění v mistrovství světa silničních motocyklů třídy do 500 cm3 (Jawa):
4. místo (1966), 9. místo (1962)
Tourist Trophy:
3. místo Jawa 350 (1962, 1963), 4. místo ČZ 250 (1966), 5. místo Jawa 350 (1961), ČZ 250 (1965), Jawa 500 (1966), 8. místo Jawa 250 (1969), 9. místo Jawa 350 (1966), 12. místo Jawa 250 (1957).
Vítězství ve Velkých cenách:
VC Rakouska Jawa 350 (1960, 1962), VC NDR Jawa 500 (1966), VC Jadranu Jawa 350 a 500 (1956), Jawa 250, 350 a 500 (1958, 1962), VC NSR Jawa 350 (1961), VC Ulsteru Jawa 350 (1965), VC Švédska Jawa 350 (1961), VC SSSR Jawa 350 (1959), VC Indonésie Jawa 250, 350 a 500 (1961), VC Československa (Brno) Jawa 250 (1954, 1960) Jawa 350 (1954, 1956, 1958 – 1961), Jawa 500 (1962)
Bilance nejvážnějších zranění Františka Šťastného:
1946 – cyklistický benátecký okruh – naštípnutý loket
1948 – první ročník cyklistického Závodu míru – pád při dojezdu – bezvědomí 18 minut
1948 – motocyklové závody Jičín – úraz krční páteře, luxace kolenního kloubu
1950 – motocyklové závody Liberec – luxace ramenního kloubu a kotníku
1954 – motocyklová VC NDR – luxace kolenního kloubu (pád po střetnutí se psem)
1957 – motocyklové závody Vídeň – zranění ledviny, zlomenina tří žeber, luxace kyčle a kotníku 1959 – Královehradecký okruh – otevřená zlomenina ruky, luxace obou kolen, bezvědomí
1962 – motocyklová VC Rakouska – luxace klíční kosti a kolena
1963 – motocyklové závody Jičín – tříštivá zlomenina holenní kosti (8x), zlomenina čtyř žeber, luxace kolena, zhmožděnina ledviny, bezvědomí 40 minut
1964 – motocyklová VC NSR – tříštivá zlomenina holenní kosti (6x), luxace ramene
1966 – motocyklová VC Anglie – luxace obou kolen a kotníku, bezvědomí 180 minut
1970 – motocyklové závody Hořice – zlomenina bederního obratle, zhmožděnina ledviny, bezvědomí 30 minut
