Z PARKU
Deset let trvání Parku Františka Šťastného…
…jsme si připomněli na den přesně v sobotu 12. října. Hlavní náplní setkání bylo uctění památky těch, kteří stáli u zrodu Parku, nebo se o jeho rozvoj zasloužili, ale výročí s námi už oslavit nemohli.
První vzpomínka patřila paní Jarmile Šťastné, která v roce 2014 přestřihla pásku nového a dosud jediného památníku věnovaného českým motocyklovým závodníkům a závodnicím. Další na Mílu Vernera, Václava Paruse, Petra Válka. Odešli motokrosaři Bohumír Matějka, Antonín Baborovský a také mistr světa Jaroslav Falta, který se svojí ženou Ludmilou na žádné akci nechyběl. Paní Ludmila nechyběla ani tentokrát. Živá byla vzpomínka na Sašu Klimta, Bohumila Stašu, Josefa Křížka, Milana Chalupníka, jemuž František Šťastný vděčil za své pozoruhodné veteránské období. Dnešních dnů se nedožili i další. Nejčerstvější a tedy nejsmutnější byla vzpomínka na Milana Špinku, mistra a vicemistra světa z ledové ploché dráhy, který ještě v červnu gratuloval Zbyňkovi Havrdovi a Bedřichu Fendrichovi k jejich zvěčnění v Parku.
Duch vzpomínek byl přítomen v průběhu odpoledne při autogramiádě Miloslava Součka u příležitosti nového vydání jeho skvělé knihy Srdcové Eso, která mapuje historii českého motokrosu a stopu značky Eso v jejím průběhu. Příjemné bylo setkání se synem nedávno uctěné Ludmily Rutkové – Abrahámové Davidem, který se vrátil do vlasti z Německého exilu.
Zanedbaný pomníček továrního jezdce Jawy Jana Janouše, který v Milíně na Příbramsku přišel 20. září 1961 při dopravní nehodě o život, byl převezen do Kochánek, kde našel důstojné místo.
Park Františka Šťastného bude připomínat další jména naší bohaté motocyklové historie. Volné kameny nechal Dr. Lasák osadit tabulkami se jmény čtyř významných předválečných závodnic a dvacítkou jmen závodníků, předválečných univerzálů i specialistů v různých disciplínách, kteří si připomínku zaslouží.
Park funguje v poněkud zvláštním režimu. K jeho údržbě se hlásí obec, o rozvoj se stará jeho zřizovatel s pár přáteli s pomocí příspěvků na transparentním účtu. Obec má zpracovanou studii budoucí podoby Parku, kterou zatím oficiálně nepředstavila. Z dílčích podkladů je ale zřejmé, že se o tomto pietním místě uvažuje jako o zábavním parku ignorujícím původní záměr jeho zřizovatelů a v rozporu s představou gestora Parku, Klubu závodníků veteránů Autoklubu České republiky. Jeho předseda Evžen Erban na setkání v přítomnosti zástupce obce vyjádřil jasné stanovisko AKČR, a naznačil šanci Kochánek proslavit se jednou díky péči o velmi zajímavé místo s informačními panely, interaktivními prvky a adekvátním zázemím, kde bude možné se seznámit s bohatou historií našeho motocyklového sportu a uctít její protagonisty bez kolotočů a herních prvků.
Vzpomínkové setkání 8. června
Konečně se nám podařilo po delší odmlce způsobené pandemií a potížemi provozního charakteru uspořádat v sobotu 8. června vzpomínkové setkání věnované třem nežijícím osobnostem motocyklové historie a dvěma pěkně živým pánům, bývalým vynikajícím silničním závodníkům. Dlouhá odmlka trochu poznamenala počet účastníků, nikoliv jejich kvalitu. Jako obvykle byla akce zaměřena na připomínku velkých jmen motocyklové historie a ocenění dalších velkých osobností motocyklového sportu. Pamětní plaketu u stromu Emila Stokuče odhalila legenda FIM Květoslav Mašita, u stromu Antonína Vitvara předseda Autoklubu v Nové Pace Bohumil Kužel a první ženu s vlastním stromem v Parku připomněla motokrosová legenda Miloslav Souček. Jako vrchol akce došlo k osobnímu odhalení stromů dvěma mnohonásobnými mistry republiky a králi nízkých kubatur. Zbyňkem Havrdou a Bedřichem Fendrichem. Určitě patří do Aleje mistrů a bylo znát, že si toho váží. Slova uznání a díků pronesli i zástupci autoklubu z Nové Paky, rodiště Antonína Vitvara, kteří navíc přispěli úctyhodnou částkou na transparentní účet Parku, z něhož se financují pamětní artefakty a náklady spojené s provozem. Chvilkou ticha a přečtením jmen z nových nerezových desek u Fontány borců byla uctěna památka i těch, kteří už bohužel do Parku více nepřijedou. Uznání si zaslouží Míla Souček, který s devátým křížkem na zádech tradičně dorazil ze vzdáleného Stříbra. Nesrovnatelně blíže to do Parku mají zástupci obce. Oficiální pozvání předsedy Klubu závodníků veteránů AKČR adresované starostce obce nebylo využito. Paní starostka se sice na poslední chvíli omluvila, bohužel nedelegovala žádného zástupce. Šance, že první osobní setkání povede k lepší spolupráci, a upraví tak podivnou situaci ve správě Parku byla zmařena.
Tou nejpříjemnější součástí těchto akci jsou přátelská setkání plná vzpomínek. Nejinak tomu bylo i letos. Potěšila i osobní účast velkého příznivce Parku a motorkáře srdcaře mjr. Vlastimila Kašpara ředitele Nadace policistů a hasičů. Mimo výraznou psychologickou i materiální pomoc postiženým rodinám dbá nadace i o jejich památku podobně jako náš Park pomníčkem v Praze na Karlově poblíž Muzea Policie ČR. Podle vyjádření účastníků se akce vydařila. Pasivitu obce jsme nahradili svépomocí provizorním zprovozněním Fontány borců, což vedení obce odmítlo, a péčí o kameny s kovovými jmenovkami u všech stromů v Parku a přípravě pohostinného prostředí vůbec. Snad se nám podaří lépe avizovat podzimní akci, která bude jistě úspěšná jako ty předešlé.
O Parku Františka Šťastného
Posláním parku Františka Šťastného v Kochánkách nad Jizerou je uchovat památku tohoto legendárního motocyklového závodníka a zdejšího rodáka, a zároveň přiblížit bohatou historii českého motocyklového sportu i mladším generacím. Otevření parku 12. října 2014 byla přítomna řada známých osobností motocyklového sportu, bývalých závodníků a novinářů. Slavnostní přestřižení nezbytné pásky provedla vdova po Františku Šťastném paní Jarmila. Součástí slavnosti bylo i vysazení několika stromů věnovaných významným závodníkům.
Motocyklový sport patřil historicky k nejúspěšnějším sportovním odvětvím v Československu. I když obnáší několik disciplín, lze objektivně konstatovat, že počtem získaných titulů mistra a vicemistra světa či Evropy se může směle poměřovat i s našimi tradičně úspěšnými olympijskými sporty, jako je sportovní gymnastika nebo lehká atletika. Jeho význam byl o to větší, že prokazoval nejen sportovní vyspělost a technické dovednosti motocyklistů, ale jejich prostřednictvím dokazoval světu vysokou úroveň tehdejšího československého motocyklového průmyslu. A tak se zcela logicky zrodil nápad zřídit pod „patronací“ Františka Šťastného pietní místo i ostatním, neméně zasloužilým reprezentantům naší vlasti. Tak vznikla v roce 2016 Fontána borců.
Park Františka Šťastného i Fontána borců se zrodily spontánně jako soukromá iniciativa ze soukromých prostředků, bez finančního přispění žádné instituce. Park mohl vzniknout díky vstřícnosti a pochopení vedení obce Kochánky, významná je i podpora Svazu závodníků veteránů při Autoklubu české republiky a pomohla i řada přátel.
Park Františka Šťastného je zajímavým místem pro vyznavače motoristického sportu a jeho historie, ale s radostí přivítáme každého, kdo hledá klidné a příjemné prostředí k zastavení či odpočinku.
František Šťastný
*1927 †2000
Je vůbec možné stručně pojmout osudy člověka a závodníka Františka Šťastného, skutečné legendy světového silničního motocyklového sportu? Bude poctivé předem přiznat, že nikoliv. Samotný, i jen velmi stručný přehled jeho sportovních úspěchů, by možná někoho nudil. Tak nezbývá, než vybrat několik charakteristických rysů této výjimečné osobnosti.
Vztah k rodišti bývá většinou formován vzpomínkami na dětství. A Kochánky nad Jizerou jsou místem šťastného dětství Františka Šťastného, ke kterému se často vracel a hrdě je připomínal. Kochánky byly místem jeho prvních her a probouzející se soutěživosti, ctižádosti a lásky ke sportu. Tu začal uplatňovat nejprve na kole a dosažené výsledky mu dodávaly chuť se dále zlepšovat. Stejné to bylo i později v sedle motocyklu. Nepolevit a nenechat se odradit. Ta houževnatost a síla se znovu zvednout, nenechat se zlomit a překonat bolest, přečkat dlouhé týdny léčení četných zranění, ta mu dávala energii se znovu a znovu vracet. To byla ta Františkova dominantní vlastnost, která ho dovedla dál než ostatní. Ale také talent. Byl by jistě dobrým cyklistou, možná i hokejistou, protože na bruslích mu to šlo také. Ale naštěstí se potkal s motocykly, pro které měl talentu nejvíc. Ten spočíval v mimořádné jezdecké paměti. Dokázal si rychle a komplexně zapamatovat trať, včas rozeznat její záludnosti a přesně si ji zafixovat do paměti. Předem si v hlavě připravil celý ten „jízdní program“, sled zatáček, stopu a místa pro brzdění. Pak už jen nadávkoval odvahu. Pravda někdy jí bylo moc a přišel pád. Častěji ale příčina pádu byla závada na stroji nebo olejová skvrna na dráze. Jindy bylo odvahy přiměřeně, ale pořád více, než u těch ostatních. Pokud chtěl uspět, musel víc riskovat, protože jeho soupeři měli často rychlejší motocykl.
V roce 1961 se stal vicemistrem světa ve třistapadesátkách na Jawě. Vkrádá se kacířská otázka, jak by to dopadlo, kdyby Gary Hocking jel na Jawě a František Šťastný na jeho MV Agustě. Pravděpodobně nijak, protože další Františkovou výraznou vlastností byla věrnost. A věrnost značce Jawa byla pro něj důležitá, i když samotnou Jawou nedoceněná. Pravděpodobně k jeho škodě, protože nabídky od Hondy nebo MV Agusty dostal. Chtěl ale reprezentovat nejen Československo jako stát, ale i jako zemi s vyspělým motocyklovým průmyslem. Možná větším úspěchem než druhé místo na světě, bylo vystoupení Františka Šťastného na legendární Tourist Trophy. Na nejslavnějším, ale také nejtěžším okruhu na světě. Startoval na něm devětkrát a přivezl si celkem devět replik Merkura. Osm stříbrných a jednu bronzovou. V roce 1962 a 1963 vystoupil dokonce na stupně vítězů. Být třetí v TT, to byla vstupenka na motocyklový Olymp špalírem těch nejlepších jezdců světa. Od těch dob byl „Frankie Stastny“ pojem.
Další neoddělitelnou součástí osobnosti Františka Šťastného byl jeho humor. Ať už to bylo „cyklolyžo“ sestrojené spolu s Olegem Rubošem, nebo jeho nevyčerpatelná zásoba svérázně interpretovaných historek. Jeden čas „oživil“ sportovní motoristické přenosy Československé televize coby komentátor, a i tam byl jeho smysl pro humor znát. Humor ho neopouštěl ani ve chvílích, když se bolestí připomínaly staré rány a těžko se pohyboval. Je třeba připomenout jeho ženu Jarmilu, vynikající rychlobruslařku, která nesla statečně svůj osud manželky závodníka, osud plný strachu a obav. František Šťastný nebyl jen vynikajícím závodníkem a skvělým „parťákem“, ale byl i příkladem pro mnoho kluků, a nejen v našich končinách. Kolik z nich si asi přálo jezdit jednou jako Franta Šťastný? A být klukovským idolem, to je asi role nejkrásnější. Díky za ní Františku…
Bilance nejvýraznějších úspěchů Františka Šťastného:
Celkové umístění v mistrovství světa silničních motocyklů třídy do 350 cm3 (Jawa):
2. místo (1961), 4. místo (1960, 1962, 1963, 1966), 5. místo (1965)
Celkové umístění v mistrovství světa silničních motocyklů třídy do 500 cm3 (Jawa):
4. místo (1966), 9. místo (1962)
Tourist Trophy:
3. místo Jawa 350 (1962, 1963), 4. místo ČZ 250 (1966), 5. místo Jawa 350 (1961), ČZ 250 (1965), Jawa 500 (1966), 8. místo Jawa 250 (1969), 9. místo Jawa 350 (1966), 12. místo Jawa 250 (1957).
Vítězství ve Velkých cenách:
VC Rakouska Jawa 350 (1960, 1962), VC NDR Jawa 500 (1966), VC Jadranu Jawa 350 a 500 (1956), Jawa 250, 350 a 500 (1958, 1962), VC NSR Jawa 350 (1961), VC Ulsteru Jawa 350 (1965), VC Švédska Jawa 350 (1961), VC SSSR Jawa 350 (1959), VC Indonésie Jawa 250, 350 a 500 (1961), VC Československa (Brno) Jawa 250 (1954, 1960) Jawa 350 (1954, 1956, 1958 – 1961), Jawa 500 (1962)
Bilance nejvážnějších zranění Františka Šťastného:
1946 – cyklistický benátecký okruh – naštípnutý loket
1948 – první ročník cyklistického Závodu míru – pád při dojezdu – bezvědomí 18 minut
1948 – motocyklové závody Jičín – úraz krční páteře, luxace kolenního kloubu
1950 – motocyklové závody Liberec – luxace ramenního kloubu a kotníku
1954 – motocyklová VC NDR – luxace kolenního kloubu (pád po střetnutí se psem)
1957 – motocyklové závody Vídeň – zranění ledviny, zlomenina tří žeber, luxace kyčle a kotníku 1959 – Královehradecký okruh – otevřená zlomenina ruky, luxace obou kolen, bezvědomí
1962 – motocyklová VC Rakouska – luxace klíční kosti a kolena
1963 – motocyklové závody Jičín – tříštivá zlomenina holenní kosti (8x), zlomenina čtyř žeber, luxace kolena, zhmožděnina ledviny, bezvědomí 40 minut
1964 – motocyklová VC NSR – tříštivá zlomenina holenní kosti (6x), luxace ramene
1966 – motocyklová VC Anglie – luxace obou kolen a kotníku, bezvědomí 180 minut
1970 – motocyklové závody Hořice – zlomenina bederního obratle, zhmožděnina ledviny, bezvědomí 30 minut
